Naučná stezka Putování Černolickem

Pro obec Černolice navrhli a vyrobili v roce 2001–2002 Miroslav Jindra a Antonín Zdeborský.

Zastávka: Černolice – náves

• historie Černolic
• poloha na důležité obchodní a vojenské cestě
• rozdělení na Černolice a Všenory
• počet obyvatel
• Černolické skály

Zastávka: Černolice – Červená hlína

• poloha Černolic
• Černolické skály
• doporučená trasa prohlídky Černolic
• Černolice a zajímavosti okolní krajiny
• fotbalový klub SK Černolice

Zastávka: Černolice – Nový dvůr

• řemeslníci v Černolicích a Všenorech v 18. století
• hlavní zdroj obživy místních obyvatel
• počty dobytka
• robotnictví

Zastávka: Černolice – Potoky

• vznik a vývoj osady Potoky
• historie Černolic
• poloha na důležité obchodní a vojenské cestě
• charakteristika „Stivínky“
• rodinné sídlo prarodičů hudebníka Jiřího Stivína
• Marie, babička Jiřího Stivína

Kompletní texty informačních panelů

Zastávka: Černolice – náves

První písemná zmínka o obci Černolice pochází z roku 1239, v té době nazývaná také Črnidlice, Žernolycze nebo Tczernolyze. Tehdy k politické obci Černolice náležela i osada Všenory a společný rychtář bydlíval na Černolicích. Jména místních rychtářů se dochovala až od 18. století – Jiří Nejedlý (1729), Vojtěch Kotiška (1776), Johann Procházka (1770).

Ze zámožných sedláků se dochovalo jen jediné jméno, a to z roku 1783, kdy zde hospodařil Jan Wrabec.

V roce 1618 se na Černolicích připomíná výsadní krčma.

Odnepaměti tudy vedla důležitá obchodní a vojenská cesta ze středu Čech na západ a jihozápad, po níž se také ubírali panovníci a jejich poslové do ciziny a zpět. Tato cesta vedla z Prahy přes Řepy, Křtěn, Ořech, Chýnici, Třebotov, a pak kolem potoka Na Stráži na Černošice. Za Černošicemi cesta patrně přebrodila Mži (Berounku) mezi Dolními a Horními Mokropsy, odtud vedla podle Všenorského potoka k Řitce (právě v těchto místech se nacházíte). Zde se oddělovala k Bechyňsku, druhá směřovala k Prachaticím. Tato cesta byla také zvána „Zlatou stezkou“, po níž byla do Čech přivážena sůl.

Kolem roku 1788 měly Všenory 12 a Černolice 24 domovních čísel. Statek Všenory užíval na Černolicích 45,2 ha a 14,38 ha zdaněné půdy, 2,5 ha pustin, 8,3 ha farních luk, 0,1 ha lesa a údajně mlýn. Na Nových Dvorech byl největší místní ovčín.

Podle usnesení obecního zastupitelstva politické obce Černolice a osady Všenory z dubna 1919 došlo k rozdělení na samostatné obce Černolice a Všenory. Osamostatnění nabylo právní moci dne 10. června 1922 výnosem Okresní politické správy na Smíchově z 8. června 1922. Číslem jednacím 55531 byly v obou obcích ustanoveny správní komise.

V současné době se počet trvale žijících obyvatel Černolic pohybuje okolo čísla 190.

Významnou dominantou obce jsou Černolické „Čertovy skály“, tvořené pevným ordovickým křemenem. Z vrcholu skal je překrásný pohled do okolního kraje.

Zastávka: Černolice – Červená hlína

Tam, kde není po Praze ani památky a přesto je k jejímu okraji jen pár kilometrů, tam, kde pro trempy začínají pověstné brdské hvozdy, tam najdete obec Černolice. Na stráni vykukuje zpod lesa a táhne se dolů do hlubokého údolí Všenorského potoka. Dominantním prvkem jsou zde Černolické nebo, chcete-li, Čertovy skály, vyhlídkou s kterých se může pokochat nejen sportovní horolezec, ale i méně zdatný turista, půjde-li po správné značce. Nejen Černolické skály jsou dost vysoké. Možná vás překvapí, že protilehlý kopec Cukrák (411 m n. m.), pro Pražany známý televizním vysílačem, není dost vysoký, aby černolické chalupy na Krásné vyhlídce (469 m n. m.) nebyly položeny výše.

Pokud budete chtít Černolice obejít, doporučujeme proti směru hodinových ručiček. Začněte na Řitce. Budete muset projít údolím dolů do Všenor, pak se dát přes Berounku Dobřichovicemi, proti proudu narazíte na Řevnice, a překlenete-li zpět napřed řeku a pak brdský masiv, sklouznete okolo známého kostelíčku sv. Magdaleny na Skalce do Mníšku pod Brdy, kde vás už napadne, že směrem doleva musíte narazit jak jinak než na Řitku.

Krajinný prostor obce Černolice je vymezen výraznými terénními výšinami hřebene Červené hlíny (467 m n. m.) a Krásné vyhlídky (469 m n. m.) na severozápadní straně. Tento hřeben je nad západním okrajem katastru nad chatovou zástavbou vizuálně ukončen výraznou kótou 483.

Do obrazu sídla a krajiny výrazně zasahuje i hřbet skalního útvaru Čertových skal, které v obci pokračují prudkým svahem táhnoucím se až k budově školy. Vymezení krajinného prostoru na západní straně je dotvořeno výrazným, i když členitým okrajem lesů přecházejícím do zeleně soukromých zahrad zástavby obce, zejména rekreačních chat. Výrazně je vymezen i východní okraj prostoru, a to korytem Všenorského potoka, skrytého v sevřeném zalesněném údolí s volnými vnitřními prostory (osada Potoky), zpravidla zaplněnými chatovou zástavbou. Strmý pravý břeh s ostrohy masivu Jílovišťského lesa vytváří zřetelnou hranici prostoru ve výškách cca 300–350 m n. m. Na severu se objevuje výraznější dominanta nejvyššího bodu Jílovišťského lesa – Kámen (414 m n. m.). Pro geomorfologii území je údolí Všenorského potoka významné. Je tvořeno v převážné části mírně skloněným svahem tohoto údolí. Díky tomuto přírodnímu daru lze v Potocích pěstovat jalovce (i ten úplně první v Čechách rostl právě tady), daří se zde i mnoha dalším okrasným dřevinám, cypřišům, neobvyklým odrůdám borovic a podobně.

Klub SK Černolice byl založen 18 zakládajícími členy v první polovině roku 1933. Přesný datum není znám. Dle pamětní knihy „založilo pár mladých vyznavačů fotbalového umění klub“. V červnu 1933 sehrálo fotbalové mužstvo utkání se sousední obcí Líšnice, která po vzoru Černolických založila taktéž mužstvo. V roce 1933 měl oddíl dva týmy mužů, staré pány a dorost. 1. mužstvo sehrálo devět utkání se skóre 11:38, 2. mužstvo sehrálo čtyři utkání se skóre 4:17. Jelikož oddíl neměl vlastní hřiště, hrálo se na hřištích soupeřů. Nebyly ještě pevné sestavy, hrál ten, kdo přišel a měl chuť. V srpnu 1934 byl klubu zapůjčen provizorní pozemek pro hřiště. V roce 1935 byla provedena (…) pozemku a založeno vlastní hřiště. 10. prosince zde bylo sehráno první utkání, i když slavnostní zahájení bylo až následující rok (5. 7. 1936). První (…) zápas (již oficiální s registracemi) bylo sehrán 23. 8. 1936 ve 3. třídě. To byly prakticky počátky fotbalu na Černolicích. V současné době klub hraje středočeský oblastní přebor. V tomto sportovním klubu hrají či hráli známí prvoligoví hráči či známé sportovní hvězdy, jako je Beránek, Berger, Bittengel, Fiala, Hašek, Chovanec, Nehoda, Rada, Rott, Urban, Vízek a další zvučná jména.

Zastávka: Černolice – Nový dvůr

O řemeslnících, kteří žili na Černolicích a ve Všenorech, se objevují zprávy teprve v 18. století. O ševcích máme zprávy z roku 1745, z roku 1772 se dochovalo jméno zedníka Josefa Vaňka, v roce 1780 zde bydlel handlíř Petr Nusař a v roce 1800 zde spravoval cesty cestář Landmajor. Dohled nad lesy prováděl v roce 1730 panský myslivec Jan Haller, v roce 1774 pak panský myslivec a revírník František Goll, v roce 1813 vrchnostenský myslivec německé národnosti Antonín John. V roce 1618 se na Černolicích připomíná výsadní krčma, ale podrobnější zprávy se nedochovaly. Pohodné měly jak Všenory, tak Černolice vlastní. V roce 1736 prý náležel ke všenorskému velkostatku i rolník z Davle, Jakub Krapek, pak také mokropeský mlynář Matěj Veselý (bývalý všenorský pivovarník) a až do roku 1848 i hospoda ve Vraném.

Hlavním zdrojem obživy místních obyvatel bylo polní hospodářství a užitek z lesa.

Průměrný stav dobytka v majetku vrchnosti se počítal: 4 koně, 10 volů, 40 krav a 400 ovcí. Největší ovčín byl na Nových Dvorech. Les dával ročně průměrně čtyři kusy srnčí, 80 zajíců a 120 koroptví. Robotní povinnost se řídila podle velikosti majetku. Například pro chalupu číslo 2 na Černolicích to znamenalo 156 dní dvojspřežňové potahové a 13 dní pěší roboty v roce.

Kdo neměl potahovou, měl o to větší robotu pěší, která činila 78 dní na osobu. Vedle roboty měli obyvatelé vůči vrchnosti ještě jiné povinnosti, stanovené pro každé stavení. Například povinnost mlácení panského obilí za přiměřené platebné či dvoudenní ruční práci na lesní kultuře, dozor nad panskými loukami a vrbovkami, povinnost stahovat poražený a uhynulý dobytek. Kovárna musela bezplatně vykonávat při panství všechny kovářské práce, mlynář byl povinen šrotovat slad pro pivovar, udržovat v zimě vodu v nádrži v přiměřeném stavu, aby se mohl sekat a ukládat led do panského sklepa. Panství dovolovalo každý pátek lámat suché větve chalupníkům.

Zastávka: Černolice – Potoky

O historii osady Potoky toho moc nevíme. Její vznik se datuje do období první republiky, kdy si v tomto malebném údolí 6 kamarádů postavilo srub. K těmto kamarádům se postupem času přidaly jejich manželky a děti, po původním srubu však zde již pozůstatky nenajdeme. Osada se pozvolna rozrůstala, chaty přibývaly, dokonce tu přes léto fungovala v okolí vyhlášená výletní restaurace. Dnes se osada Potoky dělí na tři části, nejnovější je „Stivínka“, naopak nejstarší je „Durango“, třetí část chatové kolonie si říká „Na Cihelně“.

První písemná zmínka o obci Černolice pochází z roku 1239, v té době nazývaná také Črnidlice, Žernolycze nebo Tczernolyze. Tehdy k politické obci Černolice náležela i osada Všenory a společný rychtář bydlíval na Černolicích.

Odnepaměti tudy vedla důležitá obchodní a vojenská cesta ze středu Čech na západ a jihozápad, po níž se také ubírali panovníci a jejich poslové do ciziny a zpět. Tato cesta vedla z Prahy přes Řepy, Křtěn, Ořech, Chýnici, Třebotov, a pak kolem potoka Na Stráži na Černošice. Za Černošicemi cesta patrně přebrodila Mži (Berounku) mezi Dolními a Horními Mokropsy, odtud vedla podle Všenorského potoka k Řitce (právě v těchto místech se nacházíte). Zde se oddělovala k Bechyňsku, druhá směřovala k Prachaticím. Tato cesta byla také zvána „Zlatou stezkou“, po níž byla do Čech přivážena sůl.

Černolice – Potoky I. „Stivínka“ to jsou dva potoky, kus lesa, vlnitý terén i prudké svahy, desítky záhonů, stromy, keře a květiny, jaké u nás uvidíte málokde, případně nikde. Celkem 13 ha organizovaně rozervané přírody kousek za Prahou.

Zahradní dům, který tu stojí, sloužil prarodičům hudebníka Jiřího Stivína jako rodinné sídlo.

Marie, babička Jiřího Stivína, byla pozoruhodnou dámou první republiky. Pohybovala se mezi pražskou smetánkou a v té době obývala vilu na Hanspaulce. Ale přišel čas, kdy za prominentní čtvrtí zabouchla dveře. V Černolicích u Prahy si koupila obyčejný domek a začala pěstovat květiny. Babička Marie zde svoje zahradnické hobby postupně proměnila v profesi. Alpínky k ní chodil kupovat například i spisovatel Karel Čapek.

V současnosti je zdejší specialitou především vícero druhů jalovce (i ten úplně první v Čechách rostl právě tady), také nesčetné cypřiše, borovice a okrasné dřeviny vůbec.